Když běháte se psem

Když závodíte v dogtrekkingu a jdete do všeho, musíte taky umět pracovat se psem tak, aby ho to nezabilo a vás taky ne, to dá rozum. Můj Darko – alaskan, je toho příkladem.  Když si vyberete seveřana, který má běhat dogtrekking a závody se běhají od března do října, je jasný, že vás trefí minimálně dva až tři závody v pekelných podmínkách a nemyslím tím zimu, ta je v pohodě, Darko miluje zimu, déšť, kroupy, fujavici, hnusně, že by ani seveřana nevyhnal, ale protože Darko miluje i mě, tak je ochotný jít se mnou i v opačném extrému, doslova v teplotách, které se podobají zážehu před kremací, peklem na zemi, dobrovolnému páchání sebevraždy.

A jak to zvládnout? No rozhodně ne na první dobrou, na to rovnou zapomeňte, zavřete tento blok a dál nečtěte, není to pro vás. Ti, co chtějí vědět, jak se takový pes dá připravit na takový extrém, posaďte se, vítejte a čtěte:

Darko je opravdu Forrest Gump v psím těle, ale nebýval takový dřív, byl to obyčejný alaskan s modrými oči, než se dostal ke mně, k šílenci, co si nazuje tenisky a jde za každého počasí běhat. A Darko jde se mnou. Učím ho pracovat a přemýšlet, aby když je vedro, aby nehnal, aby sám určil tempo, jak se půjde, když je zima, aby mě nezabil, když chce letět dopředu a já za ním vztekle křičím, že jestli mě zabije, nevím, kdo se mu bude takhle věnovat.

Ale zpět k vedru, tady musíte dát stranou vše, co jste dosud odsouvali:

Důvod dřív, který jste používali pro to, že nikam nejdete, protože je vedro – PROSTĚ NEJDU..... omyl, jdeš, musíš, protože to je jediný způsob, jak toho psa naučit, že i ve vedru se může hýbat. Darko se možná  měl narodit minimálně kachnou, miluje vodu, ale nemusí plavat, stačí si lehnout, hodně pije, kamkoli přijedeme, tam klesají hladiny vodních toků, vysychají rybníky a tůně. Ale ono to nestačí. Začněte pomalu, ne že vyrazíte v největším zážehu, fakt ne, vyrazíte třeba těsně před tím, v deset dopolko, slunko už pere, ale ještě nešustí křídla mouchám, tak vezmete psa, postroj a zkusíte to, vyrazíte tam, kde je voda, u nás je na prvním kilometru, na třetím kilometru, na osmém kilometru a pak už domů. Naučíte si psa, že má možnost se osvěžit a takto to děláte pár dní, jenže on může začít být pěkně vyčůraný a bude vám tempo udávat díky těmto záchytným bodům, tak mu do toho hodíte vidle a jednou mu zahnete jinam a dostanete se až na tu druhou zastávku po třetím kilometru, ahaaaaaaaaaaa, pes počítal s vodou na prvním, zrada. Takto to uděláte i další den a tím ho znejistíte, protože on nesmí spoléhat na tu první vodu, ale musí se naučit počítat s tím, že ta voda prostě být nemusí a tím psovi pomůžete si uvědomit, že v tomhle se vám nedá věřit a on musí umět počítat se svou zásobou v těle. Pak ho vezmete do jiného prostředí a tam zapojí ten svůj mozek a vlastně neví, kde je voda a nežene, nebojte se, nejsou tak pitomí, jak vypadají.

A teď to nejdůležitější – není to jen o tréninku teplot, ale i o tom tomu čtyřnohému kamarádovi dodat do těla potřebné vitamíny, minerály, doplňky. Ano, pes si umí vyrobit spoustu věcí sám, oni fakt ten organismus mají dobře nastavený, ale v těchto teplotách to není dobré se na to spoléhat.

Teď o víkendu jsme byli na DT Zde jsou Lvi a i když mám psa, který se roky učí pracovat ve všem možném, tady jsem si řekla, že mu trošku pomůžu a nasadila jsem mu pět dní před startem pravidelný přísun energeťáku od Krmiva Hulín, který máme na skladě a je určen přesně pro dlouhé tratě, dala jsem mu menší dávku a sunula jsem to do něj od pondělí do čtvrtka, v pátek před startem dostal plnou dávku, jako takhle, doma to pije, že není problém, ale na závodech nechce, nevím, jestli to má ze stresu, nevím, jestli to není tím, jak moc se těší, ale prostě potřebuji to do něj dostat a tak přistupuji ke lsti a fláknu mu tam kapsičku masovou a to vždycky zabere. Nápoj mu dávám tak aspoň hodinu před startem, je to super, jmenuje se to ENERGY DRINK LONG RUN 60+ a musím říct, že to opravdu funguje, pes je na tom rozhodně líp, než kdyby jel jen na vodě. Cestou cca na půlce někdy i dřív, záleží opravdu na počasí a v pátek bylo peklo, dostal ještě maltodextrin. Já si ho šoupla taky.

Zázrakem jsme dokončili, bylo to opravdu velmi velmi těžké, ale v cíli jsme byli před jednou ráno, Darko udával tempo a když prostě nechtěl, tak jsme zastavili a on si zalezl do řeky, většinou se mu nechtělo právě v místech, kde byla řeka nebo voda a tam sebou fláknul, nechala jsem ho, však já tam byla taky a chladila jsem svoje packy včetně bot, odmítala jsem se zout, nemělo to cenu. Chladící systémy naskočili a opět jsme pokračovali dál.

Darko vyhrál, já tedy taky, ale tohle opravdu bylo šílené. Když zapadlo slunko, tak sice to nepálilo na hlavy, ale asfalt, po kterém jsme dost dlouho šli, ten tedy nevypnul své žhnutí. Darko netrpí na packy, tak vím, že tohle zvládne, ale to vedro od země bylo horší než to vedro z nebe. Došli jsme do cíle a Darko si lehl do chodby zámku, kde se krásně rozléhalo jeho chrochtání a celý zámek rezonoval jeho zvukem. Na noc dostal NIGHTIME RECOVERY DRIN.

Ráno byl Darko víc v pohodě než já, šlapal si na procházku a když jsme dorazili domů, ani nechtěl sežrat huskouny, byl prostě opravený a odpočinutý.

Takže – jde opravdu pracovat v jakémkoli počasí, ale musíte tomu věnovat opravdu hodně hodně času na přípravu psa. Čím se dá ještě pes podpořit na trase, tak to jsou energetické koule ENERGY BALL 1 kg

Vše najdete u nás na eshopu v sekci pro sportovce a tyto skvělé přípravky vyrábí český výrobce  Krmiva Hulín, tak šup, jdeme trénovat? Teploty jsou k tomu vhodné :-D

Helča ze ŽUFRIKu, tentokrát s Darkem